Anti-dvouvláknová DNA protilátka

Anti-dvouvláknová DNA protilátka (anti-ds DNA) je jednou z anti-DNA protilátek. Reakční místo je umístěno na DNA deoxyribose fosfátové kostře. Anti-ds DNA se objevuje hlavně v séru pacientů se SLE a má patogenní účinek na poškození tkání a orgánů u pacientů se SLE. V krevním oběhu u pacientů se SLE je koncentrace DNA makromolekul významně vyšší než u normálních lidí. DNA se také může vázat na mikrovaskulární struktury různých orgánů, včetně heparansulfátu na bazální membráně glomerulu. Protilátky anti-dsDNA mohou s těmito cykly interagovat Reaguje s molekulami DNA in situ orgánu a vytváří komplexy antigen-protilátka, aktivuje zánětlivé systémy, jako jsou cesty aktivace komplementu, a způsobuje poškození tkáně. Předpokládá se také, že depozice patogenních anti-DNA protilátek v ledvinách nezávisí pouze na vazbě anti-DNA protilátek k DNA, ale také prostřednictvím non-DNA, jako je heparan sulfát, laminin a kardiolipin na bazální membráně. K ledvinám je fixována zkřížená reaktivita antigenu nebo elektrostatická přitažlivost a vyvolává zánětlivé reakce. Některé autoprotilátky proti DNA jsou patogenní a některé nejsou patogenní. Patogenní anti-DNA protilátky mají následující vlastnosti: vysoká afinita, vazba na komplement, vazba na dsDNA, pozitivní náboj, multi-reaktivita a třída IgG. Nedávné studie zjistily, že anti-DNA protilátky mohou pronikat do živých lymfocytů, narušovat buněčné funkce a způsobovat apoptózu, a anti-dsDNA protilátky mohou také vstupovat do mesangiálních buněk, způsobovat proliferaci glomerulárních buněk, podporovat buněčnou fúzi a protein Tvorba moči. To může být další rys patogenních anti-DNA protilátek.